Podstatnou roli pro osvojování písemného projevu hraje sociokulturní zázemí žáků, zejména absence knih v předškolní výchově některých sociokulturně znevýhodněných dětí. Ta má za následek nejen menší slovní zásobu, ale také vůbec menší obeznámenost s písemným textem jako takovým, s tvořením izolované věty (která v každodenní mluvené komunikaci vlastně neexistuje), znalostí spisovné normy, s vnímáním odlišností mezi mluveným a psaným projevem apod.
Prohlížení knížek v předškolní výchově navíc děti učí vnímat jazyk paradigmaticky. Např. větami „to je kravička“, „to je pejsek“ se dítě učí vnímat jazyk jako soubor pravidel, kdy se izolované slovo-pojem vřazuje do nějaké, stále stejné struktury. To může mít vliv na vnímání slov jako jednotek. Navíc práce s knížkou učí děti všímat si detailů, spolupracovat nad knížkou, otáčet stránky. Toto vše mohou děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí do různé míry postrádat, zejména v prvních ročnících školní docházky.
Ivana Knausová provedla v Olomouci výzkum (2002), který vychází z koncepce o jazykové socializaci – dítě si osvojuje jazyk na úrovni té sociální vrstvy, k níž jeho rodina náleží. Na vzorku 322 dvanáctiletých žáků ZŠ ukázala, že děti matek s nižší úrovní vzdělání většinou získávají nižší jazykovou vybavenost ve smyslu Bernsteinovy teorie jazykového deficitu. Podstatnou úlohu hraje i fakt, že norma přijatelného vyjadřování a slovní zásoby u dětí může být odlišná a může se projevit např. jako vulgarismus nevhodně použitý ve školním prostředí (např. při popisu lidského těla), jehož si dítě není vědomo, protože pro něj je to pojem běžně užívaný v jeho okolí.
V neposlední řadě nelze pominout také řadu dalších faktorů, které děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí ovlivňují v procesu osvojování (nejen) jazyka, především rodinné problémy, které mají vliv na psychiku dítěte, schopnost koncentrace, ochotu ke spolupráci a další faktory. Jedná se především o častý výskyt neúplných rodin nebo rodin, v nichž se vyskytují sociopatologické jevy. Nelze proto podceňovat psychologické faktory, které u dětí z rodin potýkajících se se sociálně špatnou situací mohou touto situací jaksi zastíněny, ale zároveň být silně přítomné.
Domníváme se, že naprosto zásadním úkolem doučování při doučování sociokulturně znevýhodněných dětí je zaměřit se na podporu jazykové gramotnosti, tj. pracovat na odstranění co největšího množství stigmatizujících chyb a zároveň podporovat práci s textem, čtenářství, rozumění textu a rozvoj užívání různých podob jazyka podle komunikační situace.
Mohlo by Vás také zajímat:
Chyba jako komunikační handicap
Romský etnolekt češtiny a jak s ním pracovat
Doporučení při doučování českého jazyka
Praktické tipy a příklady cvičení (ČJ)
Text byl převzat z publikace Člověka v tísni Dobrovolníkův průvodce doučováním v rodinách.
