Právě doučovatelé, dobrovolníci nebo jiní dospělí, se kterými dítě pravidelně tráví čas, se často stávají prvními lidmi, kteří se o šikaně dozvědí. Jak v takové situaci reagovat?
Co je šikana?
Šikana je forma násilného, ubližujícího nebo ponižujícího chování, které se odehrává v nerovnovážném vztahu. Nerovnováha sil může být fyzická, početní, sociální, statusová, psychická nebo také situační.
Nemusí se přitom jednat o dlouhodobě trvající jev, i několikadenní či jednorázové projevy mohou být jako šikana posuzovány.
Jak šikanu u dítěte rozpoznat?
Všímejte si změn v chování dítěte, které mohou být nepřímými náznaky, že dítě šikanu zažívá. Může se jednat například o:
- ztrácení věcí,
- změny v chování,
- zhoršení psychického stavu,
- stažení se,
- nechuť chodit do školy,
- náhlé zhoršení školního prospěchu.
Co (ne)dělat, když se vám dítě se šikanou svěří?
Nemusíte určovat, zda se v konkrétním případě o šikanu jedná či nikoliv. Můžete ale pojmenovat, že to, co dítě prožívá, je ubližující, násilné nebo za hranou.
Nikdy neslibujte dítěti mlčenlivost. Vhodnější je naopak dítě ujistit, že požádání o pomoc a předání informace dospělému je v pořádku.
Důležité je dítě podpořit – neobviňovat ho a nebagatelizovat jeho prožívání. Není vhodné říkat dítěti, že si za šikanu může samo, že je málo sebevědomé nebo že se neumí bránit. Vhodné není ani vést dítě k tomu, aby agresi šikanujícímu oplácelo.
Cílem je vytvořit pro dítě bezpečný prostor, kde se nebude bát se situací svěřit, a nabídnout mu podporu. Nejdůležitější je předat dítěti poselství, že:
- to, co se děje, není v pořádku,
- není na situaci samo,
- nemusí to vydržet za každou cenu,
- existují možnosti, jak hledat bezpečí,
- rozhodnutí nemusí dělat hned a nemusí ho dělat bez podpory.
Někdy stačí představit dítěti další možnosti, komu by se mohlo svěřit nebo jak rozhovor s rodičem či školou začít.
Co když dítě nechce situaci řešit?
Některé děti mají strach, že se situace po oznámení zhorší, či škole nevěří.
V této situaci není vhodné dítě ani rodinu do řešení šikany tlačit. Můžete nabídnout informace, mluvit o možnostech a dát najevo, že pomoc je dostupná, až na ni bude připravené.
Co když je situace závažná?
Pokud dítě popisuje závažnou situaci, je třeba ji dále řešit. Podle okolností mohou být dalšími kroky:
- obrátit se na rodiče dítěte,
- využití školního metodika prevence nebo školního poradenského pracoviště,
- obrácení se na Linku bezpečí,
- v závažných případech kontaktování OSPOD nebo Policie ČR.
Důležité kontakty:
- Linka bezpečí: 116 111, Linka pro rodinu a školu: 116 000
- Dětské krizové centrum Preventivní činnost (ditekrize.cz)
- STOP online – hlášení nezákonného obsahu (StopOnline.cz) – odkazuje i Policie ČR
- Poradna E-Bezpečí (www.napisnam.cz) – poradenská linka zaměřená na prevenci rizikového chování na Internetu
- Mozajka školy (www.mozajkaskoly.cz): konzultace, podpora vedení škol
- Jules a Jim: konzultace, školení, programy primární prevence pro školy
- Projekt Nebuď oběť! – projekt zaměřený na rizika internetu a komunikačních technologií.