Základní škola by měla poskytnout ucelené vzdělání. Ne všechny děti se musejí v základní škole učit totéž a ne všechny děti musejí totéž zvládnout. Klíčem k učení je motivace.
Motivace k učení se v čase mění a vyvíjejí stejně jako člověk sám. Obecně lze říci, že dítě motivuje, když učivo souvisí se životem a prakticky ho využije. Dítě motivuje, když je mu umožněna vlastní aktivita a společná činnost v bezpečném a přátelském klimatu.
Pro způsob, jak dítěti pomáhat v průběhu doučování, jsme poskládali několik zásad a přístupů, které se nám osvědčily:
• Vytvořit bezpečné klima.
Pocit bezpečí přináší smysluplný řád, předvídatelnost věcí, absence pocitu ohrožení.
Když doučující vytvoří bezpečné klima a dítěti je na doučování příjemně, může dítěti poskytovat zpětnou vazbu, upozorňovat na chyby, podněcovat diskuzi, učit vyhledávat informace. Jiný názor člověka, ke kterému bude mít dítě důvěru, povede mimo jiné k potřebě porozumět, proč si člověk, kterého si vážím, myslí něco jiného než já.
• Vytvořit podmínky pro pozitivní naladění a zájem dítěte.
Zásadní je probudit vnitřní motivaci, umožnit pocit úspěchu, pochválit. Je třeba, aby pochvala měla charakter projevu uznání a ocenění, nikoli odměny. Být úspěšný zde neznamená být lepší než druzí, ale dělat věci na úrovni svých schopností a dočkat se za to od ostatních uznání. Ve škole dítě potřebuje uspět alespoň v nějakém předmětu, mimo školu v jakékoli zájmové mimoškolní činnosti, popřípadě jiné žádoucí činnosti mimo rodinu.
Klíčovým pojmem vnitřní motivace není zábava, ale smysluplnost. Podmiňuje ji přiměřenost učiva a metod věku, nadání a míře zralosti dítěte, možnost vlastní aktivity dítěte, spolupráce a pohoda. Dítě se učí pro radost a uspokojení z dosažené dovednosti, ze získané kompetence k nějaké činnosti, z průběžných výsledků své práce, ze zájmu. Odměňovat není třeba. Odměňování a nadměrné soustředění na známky vnitřní motivaci snižuje.
Opakem je vnější motivace – tj. když se dítě učí pro známky, odměnu, vyhnutí se trestu, vyrovnání se druhým. Dítě nechce v první řadě uspět v činnosti, ale získat odměnu.
• Respektovat fyziologické zákonitosti procesu učení.
Čím méně smyslů je do učení zapojeno, tím zdlouhavější učení je. Pochopení smyslu či souvislostí vyplavuje do mozku endorfin, „hormon štěstí“. Tento proces je z fyziologického hlediska hnacím motorem učení a motivačním stimulem, abychom v činnosti pokračovali a vraceli se k ní. Nové poznatky musí navázat na něco známého, aby se nová informace v paměťových spojích měla čeho zachytit.
• Stanovit přiměřené požadavky na dítě.
Stanovení požadavků, tedy toho, co chceme, aby se dítě naučilo a za jakých podmínek, musí být přiměřené konkrétnímu dítěti. Děti, na které se požadavky nekladou nebo se nedohlíží na jejich plnění, si cíle nekladou ani samy. Stejný efekt má, pokud mezi těmi, kteří požadavky na dítě kladou, je výraznější rozpor, např. mezi rodinou a školou.
• Naslouchat dítěti, trpělivě ho pozorovat v procesu učení.
Hledat individuální způsob výkladu a způsob učení pro temperament a založení dítěte, být vnímavý k momentálnímu stavu a situaci, např. k únavě.
• Hygiena učení.
Učení musí mít nějaký řád. Je dobré, když pro učení existuje stálé pracovní místo. V době učení by v tomto prostoru měl být klid, vyvětráno, příjemná teplota, místo by mělo být přiměřeně osvětlené a uspořádané. Místo by mělo umožňovat zdravé sezení – vhodná výška pracovní plochy, podložení nohou atd.
Je dobré vnímat a monitorovat fyziologické potřeby dítěte, dítě nemá být hladové nebo přejedené, nemělo by se mu chtít na záchod, ani mu být zima, či horko. Je dobré sledovat, zda není příliš unavené. Má být zajištěn přísun tekutin, optimálně vody. Někdy je těžké zajistit vše potřebné. Například podmínky na ubytovnách většinu výše uvedeného neumožňují, přesto se ve většině případů dá pracovní prostředí zlepšit. Je dobré vymezit čas učení dobou, nebo obsahem (na půl hodiny, domácí úkol z matematiky). Když je vymezený čas delší, střídá se doba soustředěné práce a přestávek. Při ochabující pozornosti je dobré předmět činnosti vystřídat s jiným (na psaní za čtení).
Důležitou složkou vzdělání je schopnost aktivně a samostatně vyhledávat informace, vybírat a hodnotit je, řešit problémy, hledat souvislosti, tvořit si vlastní názory a umět je obhajovat. Je dobré se při doučování věnovat i rozvoji těchto kompetencí.
Text byl převzat z publikace Člověka v tísni Dobrovolníkův průvodce doučováním v rodinách.
